Rybářská sezóna v Norsku
Mořský rybolov
Rybářská sezóna trvá na norském pobřeží prakticky po celý rok, s výjimkou listopadu, prosince a ledna, kdy jsou dny velmi krátké.
Podle sezóny a místa rybolovu se v Norsku nejčastěji loví tyto druhy ryb: treska obecná, treska tmavá, treska jednoskvrnná a polak, štikozubec, mník mořský - leng, mníkovec bělolemý - lumb, makrela, sleď, platýs, halibut, vlkouš, okouník mořský, žralok sleďový, ďas mořský, štítník, pyskoun. Ulovení mořského pstruha či lososa je vzácností a obvykle spíše dílem náhody.
Od února do dubna probíhá tradiční jarní lov tresek, které se ve velkých hejnech připlouvají třít na pobřeží krajů středního a severního Norska (Trondelag, Nordland, Troms, Finnmark). V tomto období si povolené kvóty úlovků plní většina komerčních rybářů, kteří se zabývají lovem do sítí. Sportovní rybáři mají od února do dubna velmi dobré šance na úlovky tresek o hmotnosti nad 40 kg, ale jedná se o ryby, jejichž vysoká hmotnost je dána množstvím jiker v jejich útrobách. Celkem opodstatněně považuje část rybářů jarní lov tresek na trdlištích za neetický, což beze sporu platí především v situacích, kdy tresky před třením nežerou a rybáři je v hejnech podsekávají. Počasí může být od února do dubna velmi drsné, především za severního větru. Obvykle se však denní teploty na oceánu pohybují okolo +5°C. Nejproměnlivější a tedy i nejméně příjemné počasí bývá obvykle v dubnu.
Květen a červen jsou opravdovým vrcholem rybářské sezóny od Bergenu až po Nordkapp, V tomto období se loví především tresky obecné, tmavé a jednoskvrnné, mníci a mníkovci, vlkouši a halibuti. I v tomto období může rybáře v Norsku zaskočit sněžení, nicméně překvapit mohou i dvacetistupňová „vedra". Od května do července se na severu Skandinávie nesetmí - absence tmy v nočních hodinách v období polárního dne je příjemným bonusem.
Od poloviny června do srpna se většina rybích hejn v jižních částech Norska přesouvá na otevřené moře nebo do vnější části fjordů. Ve středním Norsku (More a Romsdal, Trondelag, Nordland) obvykle klesá četnost a velikost lovených tresek obecných, ale častěji se loví tresky tmavé, polaci a koncem června se objevují i první hejna makrel. V nejsevernějších oblastech Norska (od Bodo na sever) se i v nejteplejších týdnech roku mohou rybáři dočkat úlovků velkých tresek obecných, roste četnost úlovků tresek tmavých a především halibutů. Zkušenosti posledních let naznačují, že pro lov halibutů je nejefektivnější dříve opomíjené období od července do října.
Od poloviny srpna do září vrcholí v jižní třetině norského pobřeží lov makrel a velmi efektivní je tou dobou rovněž lov polaků a tresek tmavých. Na severu končí období polárního dne, ale až do září jsou dny dlouhé. Zatímco od června do poloviny srpna bývá v Norsku relativně stabilní počasí, od konce srpna do října jsou časté rychlé změny počasí.
Ačkoli se závěrem září a v říjnu krátí den, je toto období oblíbené mezi skalními příznivci mořského rybaření – stále je možné očekávat velmi dobré úlovky tresek obecných i tmavých, okouníků, mníků i halibutů, na pobřeží je tou dobou méně turistů a rybářů a v neposlední řadě jsou výrazně levnější i pronájmy chat a lodí.
Řeky a jezera
Norské řeky a jezera je možné pro jednoduchost rozdělit do tří skupin – na vody, kde se loví štiky a okouni, na vody pstruhové a lipanové a na lososí řeky, do kterých sezónně táhnou lososi, případně mořští pstruzi nebo tažní siveni alpští.
Štiky a okouni se loví na většině nížinných jezer a řek v jižní části země, především v okruhu do cca 300 km od Oslo. V několika jezerech u Halden se vyskytují rovněž candáti. Spolu se štikami a okouny se v těchto vodách obvykle loví i plotice, cejni, líni, případně pstruzi a síhové. Zatímco v řekách od Trondheimu po Tromso se štiky a okouni téměř nevyskytují, v nejsevernějším kraji Finnmark jsou štiky obyvateli některých řek a jezer.
Hlavní sezóna lovu štik a okounů v jižním Norsku je od května do října, přičemž v nejteplejším období roku (červenec, srpen) jsou úlovky větších štik jen sporadické.
Horské a podhorské vody v pásu podél švédské hranice od Hammaru po Trondheim ukrývají některé velmi zajímavé lipanové a pstruhové pasáže. Rybářsky nejatraktivnější revíry jsou obvykle vyhrazeny pro muškaření a prodej povolenek bývá početně omezen.
Velmi zajímavé pstruhové vody jsou na spojnicích horských jezer v kraji Lierne a v pohoří Borgefjell.
Zcela samostatnou kapitolou jsou řeky a jezera náhorní plošiny Finnmarksvidda v severním Laponsku. Přístup na tradiční loviště domorodých Laponců je obvykle možný pouze se souhlasem vlastníka příslušného pozemku. Odměnou za dlouhou cestu a nesnadný přístup jsou však trofejní lipani, kteří délkou nezřídka přesahují hranici 50 cm, bojovní pstruzi i pestře zbarvení siveni alpští.
Sezóna lovu lipanů, pstruhů a sivenů je s ohledem na klimatické podmínky v horských a podhorských vodách evropského severu velmi krátká, začíná v polovině června a končí v srpnu nebo v září.
Norsko je lososí velmocí. Rozmach chovu lososů na farmách však způsobil zavlečení parazita Gyrodactyllus salaris do mnoha norských lososích řek a to byl jejich konec. Z některých řek lososi zcela zmizeli a částečně je rostoucími počty nahradili mořští pstruzi, v ostatních se správci revírů snaží pomocí ochranných opatření (desinfekce obuvi, oblečení a rybářského vybavení) bohatství svých řek bránit. Mezi nejslavnější (a také nejdražší) norské lososí řeky patří Gaula, Orkla, Stjordalselva, Namsen, Manndalselva, Reisa, Altaelva, Stabburselva, Lakselva, Neidelva a Tana.
Sezóna lovu lososů a mořských pstruhů je v závislosti na poloze řeky od června do září.
Patříte-li mezi příznivce lovu na dírkách, pak sezóna rybaření na zamrzlých norských jezerech vrcholí od března do dubna, přičemž na některá horská pstruhová a sivenová jezera v krajích Nordland, Troms a Finnmark se můžete s vrtákem vypravit až do května.